Každoročně bývají velkým tématem a cílem ochrany ježci. Snaží se do zimy najít co nejvíce potravy, aby patřičně ztloustli a mohli ji zdárně přečkat dlouhým spánkem. Lidé je proto potkávají v těchto dnech častěji a nezřídka i přes den. Ne každý ale potřebuje nutně pomoc zvířecí záchranné stanice.
„Pětisté zvíře přijaté v tomto roce do naší záchranné stanice byl ježek. Měli jsme jich tu letos již 70. Jejich počet narůstá každým dnem nebo se nás alespoň lidé na pomoc ježkům telefonicky ptají,“ informuje Jaroslava Syslová, vedoucí Záchranné stanice pro živočichy Českého svazu ochránců přírody Vlašim. Do její spádové oblasti patří mimo jiné část Vysočiny, Pelhřimovsko.
Bouda postavená speciálně pro ježky.
Po zaklopení střechy ježčí budku postačí zaházet hromadou listí či slámy. Foto: Zuzana Pokorná
Velkým nebezpečím pro ježky je doprava. Snad na každé silnici se nějaký přejetý najde. Další hrozbou je pak pálení starých hromad listí a větví, kde ježci právě v těchto dnech hledají vhodný úkryt před zimou. Přitom stačí hromadu skladovaného odpadu ze zahrady nepodpalovat přímo, ale na oheň z ní po částech přikládat. Anebo lépe nic nepálit a listí kompostovat.
Do záchranných stanic se v tomto období nejčastěji dostávají ježci, kteří se narodili až ve druhém vrhu ke konci léta. Ti mohou mít problém se vykrmit na hmotnost potřebnou pro zdárné přezimování.
„Ve druhé polovině října přijímáme ježky, kteří váží méně než 350 gramů. Tedy pokud již nezačíná mrznout a sněžit. V takovém případě bychom vzali i většího. Nemá už totiž možnost se vykrmit sám v přírodě. Ke zdárnému přečkání zimy potřebuje alespoň 500 gramů. Nicméně kapacita stanice je nedostačující, proto je dobré, když lidé dokrmují ježky doma,“ říká vedoucí.
Na webu Zvíře v nouzi lze najít orientační návod, jak si v které části podzimu počínat. Na záchranné stanici vždy posuzují případ od případu podle počasí a případně i zdravotního stavu jedince.
Nejlépe je ježky vůbec neodchytávat a pomoci jim pouze předkládáním krmení do zahrady. Bodlináči často ujídají z misek kočkám a psům. Postačí jim proto podobná miska s drobnými granulemi, konzervou nebo nejlépe moučnými červi. Kdo chce, může jim také vyrobit a do zarostlejšího koutu zahrady umístit ježčí boudu, kde mohou zimovat. Malinké ježky pak mohou lidé dokrmovat i doma, v chladnější místnosti, ve výběhu zbitém z prken anebo třeba ve velké kleci pro zakrslé králíky, kam se navíc vloží úkryt z krabice. Třeba od bot. Ježky je přitom dobré nechat nejprve u veterináře odčervit. A když ještě před začátkem mrazivého počasí stihnou nabrat váhu alespoň 500 gramů, měli by se zazimovat. Hodně malí ježci se dokrmují celou zimu a vypouští se až na jaře.
„Kdo si neví s ježkem rady, rádi mu poradíme. Pokud nálezci nemají na ježky prostor a musí je k nám dát, bylo by od nich hezké dát jim s sebou nějaké krmení a staré savé noviny na podestýlání nebo na jejich péči finančně přispět,“ vyzývá milovníky těchto zvířat Jaroslava Syslová.
Michala Jakubův
Záchranná stanice pro živočichy ZO ČSOP Vlašim