Čtveřice uměleckých kovářů z Vysočiny se vypravila na vrcholné kovářské setkání do italského města Stia, kde proběhlo už 23. bienále umění Fabbrica di Stia 2019, zpátky si vezou zlaté medaile. V konkurenci asi tří stovek mistrů černého řemesla z celé planety uspěli s plastikou Fortitudo. Pro všechny šlo o první účast na této akci.

Autorem návrhu kované plastiky plachetnice na rozbouřeném moři je Luboš Ján, se kterým nápad dopracoval Jiří Ondráček. „S Lubošem spolupracujeme a jezdíme na podobné akce od roku 2008. Už od té doby jsme nosili v hlavě téma přátelství, letos přišel ten pravý nápad,“ řekl Jiří Ondráček. Na samotném vytvoření uměleckého díla na místě se podíleli ještě Josef Tulis a Václav Noha. Na vytvoření díla měli při tzv. demonstraci tři hodiny.

Jak efektivně spojit práci čtyř párů kovářských rukou si řemeslníci vyzkoušeli ještě „doma“ v kovárně Josefa Tulise. Na místě měla každá dvojice k dispozici výheň a kovadlinu, materiál a nářadí si účastníci vozí svoje. „Každá dvojice kovala část plastiky. Nejnáročnějšími okamžiky pak bylo svařování železa kovářským způsobem, tedy ve výhni. To se vždycky nemusí povést. To jsme měli nervy na pochodu, ale Lubošovi se to pokaždé povedlo skvěle. Má náš obdiv zvlášť v situaci, kdy jsme všichni zvyklí na černé uhlí, ale tady se do výhní používá koks,“ reportoval z Itálie Jiří Ondráček, který účast na světovém setkání inicioval.

U výhní byli čeští kováři už ve čtvrtek večer, vyhlášení proběhlo až v neděli. Čekání se vyplatilo. „Dostali jsme medaile, diplomy, na kterých je napsáno, že jsme mistry světa, zahráli nám českou hymnu. Bylo to velmi dojemné. To se i kovářům tlačí slzy do očí,“ přiznal Jiří Ondráček. Reprezentanti z České republiky tak měli dost času se seznámit třeba s tím, jak pracují kováři z Japonska, Izraele, Uruguaye, USA, Portugalska a dalších zemí světa. „Akce je podobná například českému Hefaistonu nebo Brtnickým kovadlinám, ale je mnohem větší a žije jím celé město,“ popsal Jiří Ondráček.