Ani jsem zpočátku té informaci nechtěl věřit. Milan Hroch a zatčen? Překvapen jsem nebyl jen já, ale myslím si, že i sám Milan Hroch. Informaci jsem se dozvěděl ve středu od jisté redaktorky komerční televize. "Rádi bychom znali váš názor na zatčení Milana Hrocha, protože se o extremismus na Vysočině delší dobu zajímáte," říkala mi do telefonu. "Jenže já nevím, proč byl zatčen, takže se k tomu mohu těžko vyjádřit," reagoval jsem. "Myslíte si, že je dobře, že ho zatkli?" ptala se dál. Jenže na tuto otázku je těžká odpověď, když nikdo neví, proč si pro něj přišli. Policie to zatím nechce zveřejnit.

 

 

Jisté je zatím pouze to, že Milan Hroch je jednoznačně spjat jak s Národním odporem, tak s Dělnickou stranou. Do jaké míry jeho zatčení souvisí s právě probíhajícím soudem o zrušení Dělnické strany, je těžké spekulovat.

Jisté je také to, že si Milan Hroch vždy dával dobrý pozor na to, aby nebyl přistižen při nějakém protiprávním jednání. Zakládal si na tom, že je takzvaně čistý. Na veřejnosti se objevila pouze jedna fotografie, která ho zachycuje, jak hajluje před vlajkou Národního odporu. Podle něj je to podvrh. Tomu asi ale uvěří jen málokdo.

Milan Hroch pochází ze Světlé nad Sázavou. O tomto městě jsem před pár lety začal psát, protože banda neonacistů několik let terorizovala celé město. Rvačky a nadávky byly na denním pořádku. Mnoho lidí skončilo v nemocnicích a strach se šířil celým městem. Milan Hroch byl také u toho. Neříkám, že někoho zmlátil, ale věděl o tom, co se ve městě děje a co jeho soukmenovci z Národního odporu dělají. V hospodě se tím vždy náramně všichni bavili. Měli radost z toho, že se jich lidé bojí, protože jsou na takzvaných černých seznamech. Policie tomu tehdy nevěnoval příliš velkou pozornost, a když jsem začal veřejně psát o tom, že rvačky mají extremistický podtext, policisté se tomu jen smáli.

Pak ale přišlo období, kdy si především soudci uvědomili skutečnou podstatu celého problému ve Světlé a začali rozdávat odpovídající tresty.

 

Před dvěma lety se Milan Hroch rozhodl, že jeho kariéra potřebuje jasný směr, protože násilnostmi mohl těžko získat sympatie veřejnosti. Proto se stal lídrem na kandidátní listině Dělnické strany do voleb v roce 2008. Spolu s ním kandidovali další příznivci Národního odporu. Tomáš Vandas, předseda Dělnické strany, vždycky veřejně odmítal propojení s NO. Jenže moc dobře věděl a ví, s kým má tu čest. Přiznat spojení s NO veřejně nemůže, ale všechno, co dělá, to jen dokazuje. Na druhou stranu jsem i já přesvědčen, stejně jako pan Vandas, že zrušení Dělnické strany nemá příliš velkou cenu. Dělnická strana se pouze přejmenuje a vznikne nová, se stejnými lidmi i stejným počtem jejich příznivců.

Nejvíc mi ale vadí to, že lidé jako Milan Hroch nedokážou veřejně říct, co si myslí a k čemu se hlásí. Jejich taktikou je schovávat se za někoho a vymlouvat se, že žádný Národní odpor vlastně neexistuje. Proč nepřiznají, že jsou rasisté, vždyť hned nemusí nadávat Židům a posílat je tam, kde skočili za druhé světové války. Mnozí Češi jsou rasisté, a když si v hospodě dají pár piv, umějí to dát i najevo. Být rasistou není trestné, trestné je zapalovat domy a mrzačit malé děti.

Další zajímavé informace a zpravodajství z kraje Vysočina