Koncem června přišla z jihlavské zoo smutná zpráva o úhynu žirafího samce jménem Manu. Vedení zoologické zahrady, které má k dispozici výsledky pitvy a testů, nyní poskytlo tiskové prohlášení.
Samec Manu uhynul po krátkých, ale vážných střevních komplikacích. Ty však byly jen jednou z příčin úmrtí. Mezi další příčiny patřily i celkové oslabení a rozvrat organismu způsobený dlouhodobým stresem. Manu byl nejslabším členem samčí skupiny původně tří samců dvou druhů žiraf chovaných v jihlavské zoo.
Problematika chovu žiraf, ale i mnoha dalších živočichů v zoologických zahradách tkví v jedné důležité věci. Ve volné přírodě žijí samice a nedospělá zvířata v nepříliš početných stádech. Samci žijí buď samotářsky, v malých rozvolněných samčích skupinách, nebo se na různě dlouhou dobu přidružují ke stádům samic. V zoologických zahradách se žirafy s úspěchem dají chovat v harémovém uspořádání, kdy je v chovu jeden dospělý samec a menší stádo samic s mláďaty. Protože se obě pohlaví rodí přibližně v poměru jedna ku jedné, objevuje se v chovu v lidské péči logicky nadpočet samců. Přitom více dospělých samců nelze chovat pohromadě, pokud třeba i jen cítí dospělé samice. Z toho důvodu některé zoologické zahrady v Evropě rezignovaly na množení žiraf a chovem samčích skupin se snaží odlehčit a pomoci těm institucím, které žirafy množí a nemají kam umístit nadbytečné samce. Bohužel takovéto skupiny žirafích samců nejsou zcela přirozené a s dospíváním samců v nich začnou po čase přibývat šarvátky a další problémy.
U mnoha taxonů nemá situace v chovech ex-situ, ani ve volné přírodě žádné jednoduché řešení. Žirafy z kdysi velkých mnohasettisícových stád čím dál tím rychleji mizí z africké přírody, a i když to tak z dokumentárních filmů nevypadá, většina žiraf a dalších afrických zvířat je přímo ohrožena vyhubením a setkat se s nimi lze už jen v rezervacích a národních parcích. Z tohoto důvodu není vhodné přestat s chovem žiraf v zoologických zahradách, ani jejich rozmnožování v lidské péči utlumovat. Základem je totiž mít v chovu zdravou a geneticky co nejrůznější populaci zvířat a jako o jedné populaci o chovaných zvířatech uvažovat. To nutně znamená nezaměřovat se v chovu na jedince, ale koordinovat a řídit chov vždy konkrétního jednoho druhu jako takového. Nejbližší přírodě a nejpřirozenější by bylo provést u neudatelných a nadbytečných zvířat, v tomto případě třeba u žirafích samců, managementovou eutanazii a jejich masem nakrmit jiná ohrožená masožravá zvířata. I v přírodě slouží nadbyteční žirafí samci za potravu šelmám, případně mrchožroutům, protože často sami uhynou na následky vzájemných potyček a šarvátek, nemocí či z důvodu nepříznivých klimatických podmínek. Z pohledu přírody není žádné zvíře lepší nebo horší než jiné, takže nasytit například kočkovité šelmy žirafou namísto dvou krav nebo čtyř prasat by bylo nejpřirozenější možné řešení.
Většina zoologických zahrad a jejich zaměstnanců, včetně odborníků z řad vědců a ochránců přírody, jsou s tímto způsobem chovu zvířat s jako často jedinou šancí na jejich záchranu smířeni a srozuměni. Naráží však na oprávněné obavy z možného negativního veřejného mínění. Bude-li část veřejnosti považovat tuto novou skutečnost a úskalí chovu zvířat za problém, je to nejen bezpředmětné, ale takřka pokrytecké. Naopak návštěvníci a veřejnost si budou muset na novou situaci zvykat, protože s lepší lékařskou péčí, výživou i způsobem chovu bude množství zvířat v zoologických zahradách nadále přibývat. A díky nám lidem je i při té nejlepší vůli není kam vracet. Nejdůležitějším úkolem moderních zoologických zahrad není prosté pobavení návštěvníků nebo pouhé držení či chov zvířat pro radost, ale především vzdělávací funkce a ochrana ohrožených druhů pomocí chovu v zajetí i podpora jejich ochrany ve volné přírodě.
V některých západoevropských zoologických zahradách již tuto nepopulární, avšak nezbytnou myšlenku, jakou je managementová eutanazie, přijali za svou a postupně s ní smířili i veřejnost a návštěvníky. Doba je neúprosná, přírody i prostoru pro divoká zvířata a rostliny ubývá, zejména kvůli nám, lidem. A bez někdy velmi obtížných rozhodnutí nemáme šanci dlouhodobě divoká zvířata v přírodě ani v chovech zoologických zahrad udržet.
Tiskové prohlášení Zoo Jihlava k příčinám úhynu žirafy núbijské