Letní dětské tábory plní dětem nejrůznější sny. Alespoň na chvíli se mohou stát piráty, indiány, kosmonauty, starými Slovany anebo třeba… kováři. Zatímco pirátem nebo indiánem jsou děti jen jako, kovářem se mohou stát doopravdy. Tedy alespoň v ekocentru Chaloupky Kněžice nedaleko Třebíče. Již čtvrtým rokem tam jsou pořádány týdenní tábory, kde je hlavní činností kování.

A opravdu se nejedná o nic jenom jako. Na trávníku za budovou bývalé lesovny jsou kovadliny, výhně, kladiva, kleště a zkušený trpělivý kovář, který děti učí, jak na to. Rozhodně totiž nejde jen o to, mlátit kladivem do kusu železa a drsně se tvářit. Děti se naučí, jak železo správně nahřát, jak ho popadnout do kleští a jak do něj bušit, aby z něj nakonec bylo něco pěkného, a pak taky, jak si navzájem pomáhat. Protože kovářství je v podstatě týmová práce. Vzpomeňte si na pohádky. Vždycky tam byl kovář a jeho syn, nebo alespoň učeň.

A to byl také možná i hlavní cíl, který sledoval autor myšlenky kovářských táborů Martin Kříž z ekocentra Chaloupky Kněžice. Za týden se z nikoho kovář nestane, to je jasné. Ale to ostatní platí. Včetně vzájemné pomoci a pokud možno mezi tátou a synem. Táborů pro rodiče a děti je hojnost, ale většinou to odnesou maminky. Tatínků na tábory s dětmi vyjíždí naprostá menšina. Oni na to nejsou a musí do práce nebo na ryby. Ale ke kovadlině patří táta. O tom není pochyb. Kupodivu se však nejedná o tábor ryze chlapecký. Do Kněžic přijíždějí i děvčata a kladivy se umí pěkně ohánět. A něco jim jde dokonce lépe než klukům.

Jaké jsou nejdůležitější vlastnosti kováře, ví Tomáš Brabenec, který tábor, jak sám říká, zaštiťuje a stará se o normální nekovářský program. „Já myslím, že trpělivost, pozornost, prostorová představivost a houževnatost. Síla? Ta je až potom. Než se železo ohřeje tak, aby se dalo kovat, chvíli to trvá, když ale nedáváš pozor a zakecáš se s někým, tak ti shoří. Než se ti zahřeje, nesmíš zapomenout, co jsi s ním vlastně chtěl udělat – musíš tu představu pořád držet v hlavě anebo to znovu ‚uvidět‘,  když vyndáš železo z výhně. A vytrvat, i když už tě bolí ruce a vedro není jen od ohně, ale od slunce. A právě v tomhle jsou, zdá se mi, holky lepší,“ míní Tomáš Brabenec.

Přes všechny ty útrapy je o kovářské tábory rok od roku větší zájem. Letos takový, že již musely být uspořádány dva běhy. Protože se jedná o tábor zcela jedinečný, sjíždějí se sem děti doslova z celé republiky. A letos také přijeli tři tatínci a jeden křepký dědeček, takže i myšlenka upevňování vztahu mezi otci a syny se pomalu naplňuje.

Z kovářského řemesla se děti ještě naučí postavit milíř a vypálit vlastní dřevěné uhlí a tím uhlím pak zatopit ve vysoké peci a tavit v ní vlastní železo tak, jako se to dělalo kdysi v době železné. A k tomu si táborníci užijí i koupání v nedalekém rybníku a hry.

Foto: archiv ekocentra Chaloupky Kněžice

Důležitou roli má na kovářských táborech i Radek Chmelař. On to vlastně ani profesionální kovář není. Studuje vysokou školu a tři roky pomáhal jako kovář amatér profesionálnímu kováři Františku Netrdovi, který tábory vede od začátku. A letos, když najednou musely být běhy dva, „povýšil“ z pomocníka na mistra. Prostě houževnatost a troška toho štěstí.